Jaroslava Chvatíková

První týden v srpnu jsem se spolu s dalšími věřícími zúčastnila mezinárodního (modlitebního) festivalu MLADIFEST v Medugorji. Přestože nejsem nakloněna masovým akcím, zážitky předčily veškeré mé očekávání. Program se skládal z přednášek, modlitby růžence, mše sv. a adorace v pozdních večerních hodinách. Každý si kromě společných modliteb mohl najít čas k osobnímu ztišení. Křížová cesta na Križevac, svědectví mladých lidí uzdravených z drogové závisloti, svědectví vizionářů - to všechno bylo pro mě a určitě i pro ostatní účastníky obohacení a vnitřním povzbuzením. Nejsilnějším zážitkem, který jsem si s sebou z celého pobytu odnášela byla vnitřně prožívaná a také navenek projevená radost z víry v celém tomto společenství. Tam jsem si také uvědomila, jak málo z nás tato radost vyzařuje v každodenním životě, při setkání s druhými lidmi. Máme-li jako křesťané hlásat radostnou zvěst, musíme především tuto radost v sobě mít - jinak budeme pro ostatní i nadále nezajímaví a nudní. Festival končil mší sv. "za svítání" na Križevaci. Dny strávené v Medugorji cítím osobně jako čas milosti a požehnání!